Ale Barnhartovou něco napadlo. Nenabídla Rachel, aby si vzala nože ze šuplete, ale otevřela je sama a podala Rachel pouze salátovou vidličku a nůž na máslo.
Když Rachel snědla míchaná vajíčka, přičinlivě umyla a utřela nádobí. Pak byla odvedena zpátky do hudebního pokoje – pouze s malým zdržením, když oznámila Meg Barnhartové, že brzy čeká menstruaci. Ocitla se opět na své židli, sice s balíkem tampaxu u nohou, ale se svázanýma rukama. No tohle, pomyslela si téměř pobaveně. Co s nima mám asi dělat, když se nemůžu ani pohnout!
Bylo docela příjemné zjistit, že teroristé něj sou nijak nadpřirozeně precizní v promýšlení detailních kroků.
Být rukojmím není nikdy lehké. V uneseném letadle měla aspoň společnost. Ne osoby, s nimiž by mohla mluvit, protože mluvit se nikdo neodvážil. Stejně tak nedoufala, že některá z obětí vytáhne tajně ukrytý samopal, postřílí únosce a osvobodí je – to v žádném případě. Ale byl tam aspoň někdo, kdo s ní sdílel neštěstí a strach.
Na druhé straně, pomyslela si, je na této situaci příjemné, že nemusí mít starost o nikoho jiného než o sebe. Ať se s ní stane cokoliv, neublíží to nikomu jinému.
Ale nebylo to tak.