A teď to vypadalo, že už žádný další nenaváže.
Je to zvláštní, uvědomila si, pokud zemře, bude jejím posledním milencem vraždící mladík, ani ne zpoloviny tak starý jako ona. Ale mohlo to dopadnout i jinak. Mohl jím být laskavý starý Orientálec – kolega profesor, nejméně dvakrát tak starý. Kdyby byla zareagovala na nesmělý zájem, který David Yanami projevil, pak by nemusela čekat v kanceláři Franka Morforda a Lono by ji byl nemohl odlákat. A nemusela by teď být odsouzená k smrti. Radovala se nad novými náměty k přemýšlení a její mysl nalézala stále nové kombinace a jejich následky. Taky se mohla Davidovi přiznat, že poznala teroristu, kterému říkali Kanaloa. Mohla se dokonce vrátit na policejní stanici a říct to tam. Mohla svědčit před soudem a vidět, jak byl souzen a odsouzen.
Ale nic z toho se nestalo…
Ale tohle, říkala si, se stalo a snad to tak má být. To pomyšlení ji neděsilo. Téměř ji uspokojovalo.
Polekala se, když slyšela, jak další auto stoupá ke konci uličky, a vyhlédla ven. Řídil mladík, kterého neznala. Vedle něj seděla žena – ohromná žena v jasně červené blůze se světlými vlasy a plochým kloboukem. Rachel špatně viděla řidiče i pasažéra, protože byli téměř mimo úhel pohledu. Ale když auto přijelo na příjezdovou cestu k domu, pasažér vzhlédl. Nebyla to žena, ty oči si nemohla splést. Paruka a falešná podprsenka nemohly zakrýt fakt, že se do jejího života vrátil Kanaloa.