Chlapec se zasmál: „A co nevidět dojde k erupci!“
David se usmál na oplátku. „Ono je to trochu komplikovanější,“ řekl. „Magma neprotéká podzemními rourami. Tam žádné roury nejsou. Prosakuje trhlinami, ale někdy tam nejsou ani ty trhliny. Je to prostě tak, že magma je teplejší než látka, která je obklopuje, takže stoupá, zatímco okolí klesá… Musíte omluvit starého profesora,“ omluvil se. „Je to nemoc z povolání.“
„Otec mé přítelkyně je taky takový,“ řekl Stephen šťastně. „Jsem vždycky moc rád, když mi něco vysvětluje.“
„Já to mám taky ráda,“ přidala se Nancy Cheeová, která zaparkovala na turistickém parkovišti u vulkanologické observatoře, aby mohli David s chlapcem vystoupit. Vystoupila hned za nimi. Měla zase problémy s příjmem, a tak zašla do budovy zatelefonovat si, zatímco David a chlapec kráčeli k okraj i kráteru. „Tohle je útes Uwekahuna,“ řekl David Stephenovi. „Moji předkové tu házeli dolů z útesu oběti Pele, bohyni sopky. Někdy i lidské bytosti.“
„Žjú,“ řekl Stephen, na kterého to mocně zapůsobilo. Pak ukázal na odhozené plechovky od koly a obaly od hamburgrů. „Patrně to dělají dodnes,“ uculil se.
„To je tam jenom teď,“ usmál se David na oplátku, „strážci parku slezou dolů a vynesou je nahoru.“ Bezmyšlenkovitě položil ruku chlapci kolem ramen a Stephen to poklidně přijal. Nakloněni k sobě kráčeli po okraji kráteru.