Je to opravdu mladý muž, kterého si každý musí zamilovat. David si v duchu říkal, že se Stephen chová přesně tak, jak by od Rachelina syna očekával. Jestliže byl jeho otec náladový a dalo se s ním těžko vyjít – nu dobrá, nezáleželo na tom, jaký jeho otec byl nebo kdo to byl. Chlapce vychovala Rachel a výsledkem byl syn, na kterého mohla být hrdá. Pomyslel na Kušiny narážky. Je to špatné. Nic z toho nebude. Rachel je citlivá žena a jistě už není dítě, ale David nedokázal sám sebe přesvědčit, že by projevila zájem o muže jeho věku. Taková představa byla absurdní. I když, připustil David, bylo by určitě moc dobře, kdyby se náhodou nevysmála pokusu, kterého by se odvážil.
David si až po chvíli uvědomil, že na ně volá Nancy, která spěchala z observatoře ke své malé hondě. Mladá žena byla velmi rozrušená. David zpočátku jejím slovům vůbec neporozuměl.
Pak už ano. „Teroristi?“ opakoval. „Na Mauna Kea? Moji babičku?“ Pak mu došel smysl těch slov. „Můj Bože!“ vykřikl. „Stephene, pojď do auta! Musíme tam!“
Vyrazili přes dobytčí ohradu vzhůru do hor. Davidova váha vyřadila tlumiče malého auta z provozu. „Potřebovali bychom auto s náhonem na všechna čtyři kola,“ bručela Nancy. „A měli bychom počkat na posily.“