Doba pobělohorská

Drtivá porážka českého stavovského povstání na Bílé Hoře (1620) se stala pro celý národ osudnou. Habsburská šlechta, jenž vyšla z tohoto boje vítězně, nechala roku 1621 popravit 27 pánů, jimž byl zabaven majetek, který propadnul Habsburkům a katolické církvi, a mnoho dalších bylo vypovězeno ze země. Mezi nimi byla povětšinou inteligence, což mělo za následek obrovský úpadek hodnoty literárního díla a češtiny.
Důsledky této prohry byl hospodářský a politický rozvrat země spojený s násilnou katolizací a germanizací, a s tím také spjatou cenzurou.
Do Čech přišli katoličtí Jezuité (zakládají první vysoké učení – Klementinum), jenž se již nedávno předtím dali viděl v procesech s Martinem Lutherem, kteří začali pálit knihy nevhodné úmyslům Habsburků a katolické církve. Nejznámější papežovou figurkou těchto praktik byl Antonín Koniáš. Zakázané knihy (Libri Prohibity), které nebyly spáleny, skončily svázány řetězy v klášterech.