(Pokud jste „potřeboval hodinky“, byl jste nula, protože pouze ti vyvolení si určovali čas podle zvonů na moskevské Spasské věži.) Tenkrát to s ním mohlo dopadnout špatně, protože se ten bláznivý kadet milice rozzuřil a řekl všechno svému veliteli. Nebyla z toho sice žaloba, protože slovo váženého vědce platilo víc než kadetovo, ale Řád rudého praporu Bor nedostal.
Podrážděně si promnul oči – zatracené levné vojenské obrazovky, které unavují zrak. Stejně nepříjemný byl hluk, který si většinu času neuvědomoval, ale který byl velice obtížný, když ho člověk slyšel. Vrtání pokračovalo přes svátky, takže neustále slyšel skřípání a vrzání vrtáku a cítil zápach vrtné kapaliny stejně jako pach výfukových plynů z lodních motorů, když vítr foukal špatným směrem. Bor v takových chvílích nenáviděl místo, kde se právě nacházel, ovšem takové chvilky mívá občas každý. Bylo nefér, že ho přinutili, aby tu setrvával.