Ale nečekala na odpověď. Ani ji neočekávala. Nejspíš už jsou policejní auta daleko před námi, řekla si. Trochu jí dělalo starosti, že opět ztratila rádiový kontakt. Když jsou nahoře v horách, neměl by být s vysílačkou žádný problém.
Stephen se podíval na varovnou značku na krajnici silnice, která upozorňovala na obtížné podmínky cesty a vážné následky pro návštěvníka, který ji nerespektuje. „To je jako z Čaroděje ze země Oz,“ podivil se. „Žádné jídlo, žádné toalety, není kde se otočit – oni nás snad nahoře opravdu nechtějí!“
Opravdu to tak bylo. Jejich malé auto tu vůbec nechtělo být. Nepokojně poskakovalo po úzké štěrkové cestě. Povrch byl kluzký, takže klouzalo ke straně, kde nebylo zábradlí. Vypadalo to nebezpečněji, než to ve skutečnosti bylo.
Nancy vrhla rychlý pohled na Davida Yanamiho. Byl nakloněný k boku malého auta, krk vykroucený, aby viděl nahoru na štít, který jasně zářil ve sluníčku, ačkoliv dolní části ostrova se už pomalu halily do stínu.
David Yanami je víc napjatý, než jsem ho kdy viděla, pomyslela si Nancy. Má strach z toho, co tam můžeme nalézt? Vyděsila ho ta nebezpečná silnička? Nebo má obavy o chlapce, který jede s námi? Je tu ještě něco jiného, pomyslela si. Je to Rachel, na niž myslí, ale není to přirozený zájem hostitele o svého hosta a přítele, spíš j e to úzkostná obava milence. Je to možné? Ještě jednou si prohlédla bílé vlasy a obočí. David Yanami není v žádném případě zkamenělina, ale věkový rozdíl tu je, pomyslela si Nancy, rozdíl velký jako celý můj život.