Zalil ho studený pot. Protože to tak úplně nebylo. Nevedla přímá cesta od astrachaňského triumfu k jeho útěku, ale na to, co bylo v mezidobí, nechtěl vzpomínat. Dokonce ani tady ne.
A dokonce i „tady“ byl v nebezpečí, kvůli tomu proklatému vzkazu!
Vypnul počítač, opřel se dozadu a hleděl na šedé pažení před sebou. Mysli, Arkadiji! Vymysli plán!
Teď už nemohl jít na bezpečnostní oddělení a říct: „Tohle mi předali včera večer a já nebyl v stavu se rozhodnout.“ Ne! Takový přístup byl nepřijatelný.
Dobrá, druhá alternativa. Předpokládejme, že zavolá na číslo, které dostal. Předpokládejme, že dostane instrukce, aby se s někým setkal na tajné schůzce, co se stane pak?
V hlavě si připravil seznam možných událostí:
1. Unesou ho násilím zpátky do Sovětského svazu? Pravděpodobně ne. Tady má pro ně větší cenu.
2. Potrestají ho? Zjednoduší si situaci tak, že ho střelí do hlavy? Asi ne. Kdyby ho chtěli zabít, provedli by to snadno v hotelu. Bombu by mu doručili stejně jako vzkaz.