Havaj

Musí souhlasit s tím, že bude vedeno seriózní jednání s reprezentanty Havajského lidového hnutí za osvobození, aby byl ustaven časový rozvrh pro komplexní odstranění všech amerických restriktivních sil na ostrovech.
Jako akt dobré vůle budou propuštěni všichni političtí vězňové na Havaji a budou dopraveni do Polynésie na místa, která si sami určí. Pokud budou tyto podmínky splněny, pak bude haloe, Rachel Chindlerová, propuštěna. V opačném případě bude zítra vykonán rozsudek.“
„Můj Bože!“ vydechl David, když se vážně se tvářící hlasatel zase objevil před kamerou.
„To je pro tuto chvíli vše,“ řekl. „Další zprávy přineseme, jakmile je získáme. Celkové zpravodajství následuje v šest hodin. Nyní přepínáme na náš řádný program.“
Když se odpolední opakování seriálu M*A*S*H zase objevilo na obrazovce, vrhl David zmučený pohled na Stephena, který tu stál celý ztuhlý. Kuši ho objímala svými obrovskými pažemi. David rozrazil přední okno. Otočil se ke konci ulice, přiložil ruce k ústům a zařval: „Seržantko Cheeová! Přijďte sem, prosím!“
Nebylo pochyb, že ho seržantka slyšela – každý v tomto bloku města Volcano ho musel slyšet –, ale neodpovídala. Rychle se naklonila dopředu. David viděl, že zvedla ke rtům mikrofon a hovořila do něj. Pak chvíli naslouchala a zase hovořila. Nato otevřela dveře a šla k němu.
Když Nancy přecházela dlážděný dvorek u sousedů, Davidův nával hněvu opadl, protože si všiml, že má téměř slzy v očích. „Hrozí, že ji zabijou!“ křičel.
„Právě jsem slyšela zprávu z rádia,“ řekla. „Je mi to hrozně líto, doktore Vanami.“
Přidržel jí dveře. „Pojďte dovnitř,“ řekl nevrle. „Když se synovec ukáže, uvidíte ho stejně dobře z vnitřku domu.“
Babička ho okřikla: „Nevytahuj se na tu malou dívku!“ Vtlačila Stephena na pohovku v pokoji a rozkázala: „Všichni sednout! Povíme si, co se vlastně děje.“
Seržantka prkenně usedla na krajíček židle: „Nevím nic víc, než jste slyšeli. Stephene? Děláme, co můžeme, ale…“
Chlapec se jemně vyvinul z Kušina objetí. „Já vím, že jo,“ řekl.
„A co to přesně znamená?“ dožadoval se David. „Uvěznili jste všechny členy organizací Za svobodnou Havaj?“
„Všechny, které jsme našli – nebo téměř všechny,“ opravila ho hořce. „Není to jednoduché. Je tu půltuctů různých organizací – nejen Maui Mau-Mau a Kamehameha Korps a Řád Menuhínů. Jsou tu společenské kluby, kde se někdy mluví o havajském nacionalismu, ale většinou hrají jeden s druhým softball. A ti, které potřebujeme, se dají najít velmi těžko, protože vědí, kdo jsou, i když my to nevíme. A nijak nám to neulehčují. Ale dostaneme je, doktore Yanami. Proto je na ostrovech tolik policistů. Ale nemůžeme být všude. A…“
Odmlčela se. „A co?“ zeptal se David.
Pokračovala neochotně. „Některé musíme nechat na pokoji. Sekci Oahu z Kamehameha – ty nesmíme obtěžovat.“
„Proč?“ vyštěkl David.
„Já nevím.“
„Ale máte nějakou představu, ne?“
Seržantka řekla neochotně: „Já nevím nic. Někteří lidé mají dojem, že určité skupiny jsou infiltrovány řekněme FBI nebo vojenskou kontrarozvědkou. To samozřejmě není oficiální informace, ale pokud je to pravda,“ dodala vážně, „pak by mohly tyhle organizace něco objevit.“
Kuši vstala a zamířila do kuchyně. „Stejně neudělaj nic dobrýho,“ řekla přes rameno. Seržantka neodpověděla. Nebylo to konstatování, se kterým by mohla souhlasit.
„Když máte tak napilno, tak proč nás hlídáte?“ zeptal se David.
„Dělám to dobrovolně, doktore Yanami.“
„Ale já nemyslím vás. Tam dole vedle bloku pořád stojí nějaké auto. Pokud to nejste vy, tak je to jiný policista.“
Kuši se vrátila s dvěma plechovkami piva v každé ruce a stála a poslouchala, když je otvírala a podávala kolem.
„Dnes ráno,“ pokračoval David, „stál v místě, kde parkujete, datsun. Když jsem šel do supermarketu předtím, než jsem jel vyzvednout Stephena na letiště, stála na konci ulice modrá dodávka. Držela se za mnou celou cestu dolů do Hila. Když jsem se vrátil zpátky, podíval jsem se do zrcátka. Auto parkovalo na stejném místě.“