Nancy Cheeová potřásla hlavou. „To jsme nebyli my,“ řekla s jistotou.
„Tak kdo tedy? Teroristé?“
„O tom silně pochybuji, doktore Yanami,“ řekla vyhýbavě.
„Pochybujete, protože víte zatraceně dobře, že to byl někdo jiný. FBI? Nijak mě netěší, že mě takhle sledují!“
„Je z toho tak nervózní, že ztrácí hlavu,“ potvrdila babička. „Zapomněl přinést sůl a sušenky. Nate,“ nabídla seržantce jedno pivo.
Nancy Cheeová potřásla hlavou „Je mi líto,“ zopakovala a mínila tím, buď že pivo ve službě nemůže, nebo že nemůže dělat nic s FBI. A z pohovky se zeptal zapomenutý syn rukojmí: „Myslíte, že mámu zabijí, seržantko Cheeová?“
Otázka chvíli visela ve vzduchu. David pozoroval seržantčinu tvář. Viděl, jak se hladká kůže skládá do vrásek, ale ne proto, že by se Nancy chtěla zasmát, a díval se, jak otvírá ústa k odpovědi. Pak je zase zavřela. Zjevně se snažila kontrolovat svůj hlas. Bylo jasné, že to je otázka, na kterou se jí nechce odpovídat.
Davida překvapilo, když jeho babička zvedla hlavu a náhle prohlásila: „Vezmu si auto. Zapomněl jsi sůl, Davide.“ To bylo Kuši naprosto nepodobné. Určitě nemyslí na sůl, pomyslel si David. Ale jeho babička nebyla z žen, které by se bály slyšet pravdu, jakkoliv by byla zlá.