„Vzkaz byl doručen Eloisií Farrelovou, turistkou na Waikiki, která je tu nyní se mnou,“ oznámil hlasatel. „Slečno Farrelová, mám za to, že jste byla ve svém pokoji, když zazvonil telefon. Můžete nám popsat, co vám řekli?“
Hlas mladé ženy byl chraplavý. Byla nervózní, ale mluvila jasně.
„Byl to mužský hlas, zněl jako hlas nějakého obchodníka.“
„Poznala jste ten hlas?“
„Ne. On řekl, že ho nemůžu znát. Řekl, že potřebuje na hodinu modelku. Nejsem modelka, ale tanečnice. Nabídl mi dvě stě dolarů s tím, že se nebudu muset převlékat. Musel vědět, že přijdu nahoru z bazénu v plavkách.“
„Řekl, o jakou práci jde?“
„Řekl mi, že dostanu instrukce. Pomyslela jsem si, že jde o jednoho z těch homosexuálů, ale podle hlasu se mi to zas až tak nezdálo. Řekl, že zařídil tiskovou konferenci. Všechno, co mám udělat, je jít zpátky k bazénu. Řekl, že tam budou lidi od novin s kamerama a já že pro ně přečtu minutovou zprávu. To znělo docela zajímavě.“
„Viděla jste vůbec toho člověka?“