Loyola a celé společenství Jezuitů působilo nejčastěji na mládež, studenty, kněze a mezi chudými lidmi v nichž vyvolávali nenávist vůči protestantům a jiným formám víry než-li katolické.
Hlavním úkolem Jezuitského řádu se stal bez ohledu na zemi působnosti především téměř vojenský dohled nad společností a zejména nad tím, aby nevznikaly vzpoury proti katolické církvi. Také většina inkvizitorů a jejich pomocníků patřila k Tovaryšstvu Ježíšovu. Jedním z Ignácových společníků byl František Xavier. Ten je znám zejména svou snahou pokatoličtit Indii, Japonsko a Čínu. Při tom používal nejen formy politické, ale i armádní (zejména ze strany Portugalska). Do Číny se však již nedostal, zemřel roku 1552 ještě před vstupem na její území. Ku podivu je, že za svého života nebyl znám žádnými zázračnými schopnostmi a to jak v Evropě, tak ani Asijských zemích, kde po dlouho dobu působil. Až několik let po jeho smrti se začaly objevovat první příběhy o jeho zázračných schopnostech, jako byl například dar jazyků (přičemž si sám v dopisech směřovaných do Evropy stěžoval na potíže domluvit se s lidmi a nebo nelézt tlumočníka). Další příběhy (legendy) začaly hovořit o tom, že když měli jeho přátelé u moře žízeň, obrátil slanou vodu ve sladkou, a že když vhodil do moře svůj krucifix, aby utišil bouři (což bylo doplněno až posléze), krab mu jej přinesl zpět a konečně, že lampy, které používal, nesvítily na olej, ale na svěcenou vodu. Roku 1682 (tj. 130 let po jeho smrti) byla tato snůška obohacena o to, že měl za svého života vzkřísit 14 lidí z mrtvých. Roku 1622 byl papežem Urbanem VIII. prohlášen za svatého, mimo jiné tím týž, který odmítl teorii Galilea Galileiho.
Pro životopisy svatých je typické, že se v nich vždy mluví o jejich nesčetných zázračných schopnostech a zázracích které učinili, ovšem je-li v jejich životě něco ne zcela ideálního, je to bez okolků vypuštěno či upraveno. Kdo z řadových katolíků ví o úchylnostech sv. Ignáce? Nebo snad právě úchylnost má být měřítkem svatosti? A kdo bude zkoumat, je-li ta idyla, jež dolehla k jeho uším, skutečná a nepřekroucená? Příjemné se dobře poslouchá a nejspíš je lepší žít celý život v příjemné lži, než-li v méně příjemné pravdě.
Hlavním úkolem Jezuitského řádu se stal bez ohledu na zemi působnosti především téměř vojenský dohled nad společností a zejména nad tím, aby nevznikaly vzpoury proti katolické církvi. Také většina inkvizitorů a jejich pomocníků patřila k Tovaryšstvu Ježíšovu. Jedním z Ignácových společníků byl František Xavier. Ten je znám zejména svou snahou pokatoličtit Indii, Japonsko a Čínu. Při tom používal nejen formy politické, ale i armádní (zejména ze strany Portugalska). Do Číny se však již nedostal, zemřel roku 1552 ještě před vstupem na její území. Ku podivu je, že za svého života nebyl znám žádnými zázračnými schopnostmi a to jak v Evropě, tak ani Asijských zemích, kde po dlouho dobu působil. Až několik let po jeho smrti se začaly objevovat první příběhy o jeho zázračných schopnostech, jako byl například dar jazyků (přičemž si sám v dopisech směřovaných do Evropy stěžoval na potíže domluvit se s lidmi a nebo nelézt tlumočníka). Další příběhy (legendy) začaly hovořit o tom, že když měli jeho přátelé u moře žízeň, obrátil slanou vodu ve sladkou, a že když vhodil do moře svůj krucifix, aby utišil bouři (což bylo doplněno až posléze), krab mu jej přinesl zpět a konečně, že lampy, které používal, nesvítily na olej, ale na svěcenou vodu. Roku 1682 (tj. 130 let po jeho smrti) byla tato snůška obohacena o to, že měl za svého života vzkřísit 14 lidí z mrtvých. Roku 1622 byl papežem Urbanem VIII. prohlášen za svatého, mimo jiné tím týž, který odmítl teorii Galilea Galileiho.
Pro životopisy svatých je typické, že se v nich vždy mluví o jejich nesčetných zázračných schopnostech a zázracích které učinili, ovšem je-li v jejich životě něco ne zcela ideálního, je to bez okolků vypuštěno či upraveno. Kdo z řadových katolíků ví o úchylnostech sv. Ignáce? Nebo snad právě úchylnost má být měřítkem svatosti? A kdo bude zkoumat, je-li ta idyla, jež dolehla k jeho uším, skutečná a nepřekroucená? Příjemné se dobře poslouchá a nejspíš je lepší žít celý život v příjemné lži, než-li v méně příjemné pravdě.
posted by pantheon at 2:21 PM
